Regionální knižní edice NOVÁ ISKRA

představení knižní edice

NOVÁ ISKRA je název pro knižní edici resp. sérii knih vydávaných v určité typické grafické podobě a s určitým obsahovým zaměřením. Tato edice pomáha čtenářům v orientaci na knižním trhu. Edice NOVÁ ISKRA má za cíl profilovat se na trhu svým specifickým regionálním zaměřením a dokumentárním obsahem. V kombinaci s grafickou formou se tak snaží čtenáři usnadnit odhadnout žánrové zaměření. Soustředí se na region, který tvoří vesnice Suché Lazce, Nové Sedlice, Komárov, Podvihov, Hrabyň a Štítina. Název je inspirován dle stejnojmeného názvu nakladatelství ISKRA, které vzniklo po roce 1927 v Hrabyni. Nakladatelství založil sucholazecký spisovatel a rodák Fran Směja společně s hrabyňským rodákem Adolfem Tománkem. Název edice je oslavou díla Frana Směji a připomínkou naší skromné historie.

Do knižní edice NOVÁ ISKRA patří následující tituly:

Osvobození Suchých Lazců (ISBN 978-80-270-7510-2), D. Závěšický, březen 2020

Historie kaplí v Suchých Lazcích (978-80-11-01600-5), D. Závěšický, květen 2022

Škola Komárov (ISBN 978-80-11-01488-9), T. Sáňka, červen 2022

Pamětní kniha MS Hošťata (ISBN 978-80-11-04525-8), D. Závěšický, březen 2024

 

 

 

 

Připomínka zajímavých osobnosti z našeho regionu

Adolf Tománek (*5.6.1895 Hrabyně +15.1.1962 Opava)
- Spoluzakladatel nakladatelství "ISKRA" v Hrabyni, vydavatel, básník.

Byl synem Ludwiga Tománka, podruha v Hrabyni, a jeho manželky Františky, dcery hrabyňského domaře Františka Krejčího, a jeho ženy Marie, roz. Prokšové. Těžká choroba, jako následek útrap 1. světové války, postihla Adolfa Tománka natolik, že přišel o zaměstnání a zápasil s nejistým živobytím. Přesto v roce 1928 založil v Hrabyni nakladatelství "ISKRA", v němž odvážně a obětavě vydával knihy mladým slezským autorům.
V této vydavatelské činnosti za okupace pokračoval v Ostravě a po válce také v Opavě. Přispěl tak k rozvoji regionálního písemnictví. Sám přispíval do literární přílohy Moravskoslezského deníku pod značkou "atom" a napsal i vlastní sbírku básní "Zatmění v pravé poledne" (1928). Byl mnohaletým jednatelem Slezské zemské hasičské jednoty v Opavě a spolupracoval s tamními osvětovými a vědeckými institucemi.

Zdroj: PhDr. Josef Gebauer, původní článek.

---

Arnošt Chamrád (* 11. 10. 1879 Hrabyně – + 26. 2. 1925 Opava)
- Spisovatel, slezský písničkář, spoluzakladatel kateřinského časopisu Hlas lidu slezského, zakladatel 1. literárního kabaretu ve Slezsku.

Narodil se v rodině Františka Chamráda (1853–1933) z Chabičova, který s Marií (1861–1918), dcerou hostinského Františka Pravdy, vyženil v Hrabyni hospodu č.p. 9. Syn Arnošt navštěvoval v rodné Hrabyni obecnou školu, kde na měl na něj pozitivní vliv vlastenecký farář J. Böhm. Od roku 1889 studoval na matičním gymnáziu v Opavě a přestože patřil k nejlepším žákům, maturitě se nepodrobil. Během gymnazijních studií totiž bydlil v rodině svého profesora Františka Kahlika, otce pozdějšího hudebního skladatele Václava Kálika, a velmi negativně naň zapůsobily tamní rozvrácené manželské poměry. Odešel proto studovat na Eckertovu obchodní školu do Prahy, kde bydlil u svého strýce, lékárníka Viléma Pravdy. Také tento studijní pokus skončil fiaskem, neboť při jednom nočním incidentu zlomil o policajta hůl, byl ze školy vyloučen a před horším trestem jej zachránilo udělení milosti na žádosti jeho otce. Odešel jako akviziční pracovník k firmě Wichterle, továrně na hospodářské stroje v Prostějově. Tam také vstoupil do sociálně demokratické strany a dělal pro ni volebního korteše. V Kateřinkách se podílel na založení sociálně demokratického časopisu Hlas lidu slezského. Jeho neklidná povaha ho neudržela déle ani v redakci Vídeňského deníku, kde tehdy pracoval Ivan Olbracht s Karlem Tomanem, v Krakovské pojišťovně a jiných krátkodobých profesích. Opět jej zachránil otec. Ve snaze připoutat syna k pevné existenci a k stálému zaměstnání naň v roce 1910 převedl hrabyňskou hospodu za podmínky, že živnost neprodá. To bylo jeho štěstí. Nezanechal ovšem svých toulek a na jedné z nich se zastavil v Přerově v Jakubčíkově vinárně. Tam spatřil vinárníkovu dceru Marii (1893–1918), rázem se do ní zamiloval a do tří týdnu byla svatba. Manželství však netrvalo dlouho, neboť Marie tragicky zemřela již 19. 10. 1918 na španělskou chřipku, ale zanechala mu dvě dcery, Alexandru a Kamilu, provdanou později za akad. malíře Fr. Jiroudka a literárně činnou.
Na hospodě, která žila z tradice a pěkně vynášela, Arnošt Chamrád rozvinul své schopnosti mnoha směry. Stal se pilným sběratelem památek lidového umění. Na improvizovaných scénkách ve svém hostinci vystupoval jako herec, konferenciér i skladatel satirických skladeb a kupletů. Vysloužil si pojmenování "hrabyňský pěsničkař". Se svými skladbami se v roce 1920 zúčastnil i programu známého pražského kabaretu "Červená sedma". Ve své hospodě pořádal kabarety a "jours-fixy", vznikl tak v Hrabyni po Praze u nás druhý literární kabaret.
Arnošt Chamrád se projevoval od roku 1914 i literárně. Tehdy vydal svou prvotinu "Slezská balada". Básnickou tvorbu potom shrnul do dvousvazkové sbírky "Z něpřikrytej dědiny" (1916, 1919) s verši psanými převážně slezským nářečím. Z dramatické tvorby se dochovala pouze hra "Handléř Binar", zatímco další hry "Majstr Škrpec" či "Fakule Fuk" se ztratily. Byl také autorem hudebních skladeb, např. "Floryjanek" (1922). Posledním edičním činem autora a nakladatele Chamráda byla "Paškvíra", věnovaná Petru Bezručovi, ale také jím v celém nákladu zabavená pro zveřejnění jeho portrétu. Záhy u Arnošta Chamráda propukla zákeřná duševní choroba, se kterou se léčil nejprve ve Veleslavíně a v Bohnicích u Prahy, odkud byl převezen do Slezského zemského ústavu pro choromyslné v Opavě a nedlouho potom zemřel.
Chamrádův význam spočívá v tom, že založil tradici básní i veršovaných skladeb psaných nářečím.

Zdroj: PhDr. Josef Gebauer, původní článek.

---